Lze s důvěrou akceptovat různá stanoviska MŽP ke spalování odpadů versus recyklace?
Posviťme si i na jinou část odpadového byznysu.Co asi by odpověděli odpovědní na fakt, že v Plzeňském kraji nasbíraný elektroodpad putuje přes celou repůbliku a to máme v kraji provoz, jež má celosvětovou akreditaci. Tak proč to vozíme jinam?
Když se MŽP pokoušelo v létě minulého roku prosadit v Parlamentu ČR změnu zákona č. 184/2014 Sb., tzv. „elektronovelu“, naslibovalo poslancům a senátorům hory-doly. Novela je totiž veskrze kontroverzní, neboť nepokrytě popírá demokratické tržní principy.
Protože mnozí zákonodárci odmítali takovýto legislativní návrh podpořit, zasypalo je MŽP horlivými sliby, že vše zajisté napraví v připravovaném návrhu zákona o výrobcích s ukončenou životností.
Podpoře tržního prostředí v oboru nakládání se zpětně odebranými elektrozařízeními a elektroodpady rozhodně nepomohla ani legislativa, která „elektronovele“ předcházela. *Obě zmíněné zákonné úpravy jsou účelově přizpůsobené k podpoře zájmů konkrétní lobbistické skupiny tvořené několika soukromými firmami, původně založenými za účelem provozování kolektivních systémů výrobci elektrozařízení. Výhradně jim je legislativou umožněno vybírat recyklační poplatky, a to ve výši, kterou si samy stanovují, přičemž tento příjem je nezdanitelný. S elektrozařízeními, která poslední uživatelé odevzdají na sběrné dvory, či prodejcům elektro, mohou tyto preferované společnosti svobodně obchodovat nebo je poskytovat ke zpracování s nimi majetkově provázaným firmám. Není tedy divu, že za desetiletí existence těchto „podnikatelských subjektů“ se jejich příjmy vyšplhaly do miliardových hodnot (Podrobněji se tímto tématem zabývá NFPK na svých stránkách v kauze „Elektroodpady.).
K ovládnutí průmyslu zpracování elektroodpadů, potažmo i dalších využitelných odpadů potřebují zmíněné preferované firmy postupně zlikvidovat všechny na sobě nezávislé recyklační provozy a kompletně ovládnout sběrnou síť.**V tomto směru již koneckonců dosáhly nemalých úspěchů. Jako závdavek na trůn absolutního vládce trhu obdržely od MŽP v roce 2005 darem zlaté jablko ve formě tzv. Ambrozkovy vyhlášky. Loňského podzimu jim pak MŽP věnovalo drahocenné žezlo v podobě „elektronovely“. Ta ze dne na den zakázala provádění sběru a výkupu elektroodpadů všem osobám, k těmto činnostem na základě platného zákona oprávněným, pokud nedisponují smlouvou s kolektivním systémem. A to zdaleka není vše. MŽP má pro firmy, kterým tolik přeje, připravenu korunu vpravdě královskou. Tou je výše zmíněný věcný návrh zákona o výrobcích s ukončenou životností. V něm je navíc mimo zákon postaven každý zpracovatel, který by elektrozařízení a elektroodpady převzal k recyklaci bez smlouvy s kolektivním systémem.
MŽP svůj slib daný poslancům a senátorům nedodrželo. Ba co víc,
svým současným návrhem zákona předstihlo v míře popření demokratických tržních principů všechny jeho předchozí verze, a to navzdory tomu, že na jejich negativní dopady je MŽP dlouhodobě opakovaně upozorňováno jak ze strany ÚOHS a NFPK, tak ze strany podnikatelských svazů a sdružení SVDS, ČAOH, SZE a SPDS.
Komu by navrhovaná legislativa významně prospěla, je zřejmé. Seznam těch, kterým by rozhodně neprospěla, je podstatně rozsáhlejší: Jsou to spotřebitelé, kteří budou nuceni platit neadekvátní recyklační poplatky a předávat svá vysloužilá elektrozařízení pouze do sběrné sítě kolektivních systémů; jsou to všechny osoby oprávněné ke sběru, výkupu, svozu a zpracování elektroodpadů, kterým provozovatelé kolektivních systémů neudělí smlouvy a zabrání jim tak pokračovat v jejich podnikání; jsou to zaměstnanci těchto firem, kteří na základě toho přijdou o práci; jsou to majitelé těchto firem, jejichž investice budou znehodnoceny; je to obor zabývající se výzkumem a vývojem nových recyklačních technologií, které již nebude nikdo potřebovat; je to celé průmyslové odvětví využívající druhotné suroviny, jejichž produkce bude nadále klesat... V důsledku výše uvedeného bude stát přicházet o daně při současném zvyšování výdajů na sociální dávky.
Zdá se že jako národ lítáme o příkopu k příkopu a rozum schází.
Co lze tedy čekat v dalších letech kolem legisklativy v odpadech?
Lze skutečně říci že žijeme v demokracii, nebo se plíživě vraci diktatura ?
Bude to se spalovnou Chotíkov také tak, že recyklace je jen pro oko a hlavní je výhřevnost?